farní evangelizační buňky
web systému farních evangelizačních buněk v ČR

Co jsou evangelizační buňky? přehrát video
"Hlásat evangelium je milostí a vlastním povoláním církve. Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium."
citace z Evangelii Nuntiandi

FEB ve světě

1.Světové setkání Farních evangelizačních buněk s papežem Františkem v Římě 5.9.2015 

„Přijímejte všechny a nesuďte nikoho, protože církev je otcovský dům, který je otevřen všem, dobrým i zlým, je v něm místo pro všechny. Stále dosvědčujte něhu Boha Otce a jeho blízkost každému, zejména tomu, kdo je nejslabší a sám.“ řekl 5. září 2015 papež František v aule Pavla VI. na setkání s přibližně 5 tisíci členy Farních evangelizačních buněk. 

Auditorium

Setkání bylo první svého druhu a konalo se u příležitosti letošního definitivního schválení stanov FEB (12. dubna 2015).

Papež František to připomněl hned v úvodu svojí promluvy a vzápětí improvizoval: „Nezapomínejte, prosím vás, že stanovy pomáhají jít správnou cestou, ale dílo koná charisma. Ať nedojde k tomu, že byste pro zachovávání stanov, ztratili charisma, prosím vás! (potlesk)“ 

Promluva

Setkání se účastnila také dvaceti členná skupina z České republiky pod vedením P. Vojtěcha Koukala - koordinátora FEB v ČR. Těsně před setkáním s Petrovým nástupcem, sloužil v bazilice sv. Petra eucharistii arcibiskup Fisichella, předseda Papežské rady pro podporu nové evangelizace.

Po příchodu papeže do auly Pavla VI. měl promluvu don Pigi Perini, pro kterého byla celá akce velkou a zaslouženou satisfakcí. Celé setkání se neslo v atmosféře vděčnosti, chvály a spontánnosti. Na závěr se papež osobně pozdravil s nemocnými a také s koordinátory z jednotlivých zemí. Svou promluvu ukončil papež slovy: „Ať k vám obrátí své milosrdné oči Matka Boží a provází vás moje požehnání. A prosím vás nezapomeňte se za mne modlit!“ 

Vedouc9 y It8liePapež a děti

Setkání je možné shlédnout tady

Radio Vatikán: článek o setkání

Promluva Svatého Otce Františka k členům Farních evangelizačních buněk

Aula Sv. Pavla VI., sobota 5. září 2015

Dobrý den bratři a sestry!
Jsem rád, že jsem s vámi v tento den zasvěcený modlitbě a reflexi, kterými chcete oslavit oficiální uznání, které vám církev nabízí definitivním schválením vašich stanov. Ale, prosím vás, nezapomínejte, že stanovy jsou k tomu, aby pomáhaly jít správným směrem, ale to co je účinné, je charisma. Prosím, ať se vám nestane, že budete příliš soustředěni na naplnění stanov a ztratíte charisma! Zdravím dona Pigiho Perini a děkuji mu za úvodní slova a zvláště mu děkuji za jeho kněžskou horlivost, za jeho poddajnost Duchu Svatému. Jako farář daroval život této realitě Farních evangelizačních buněk, které se rozšířily do různých koutů světa.


Máte poslání být zárodkem, který pomáhá farnímu společenství hledat svoji misionářskou povahu. Proto jste neodolatelně přitahováni k setkání se všemi, abyste šířili krásu evangelia. Tato misionářská touha si vyžaduje hlavně naslouchání hlasu Ducha Svatého, který nepřestává promlouvat ke své církvi a vede ji, aby kráčela po cestách, někdy neznámých, ale rozhodujících pro evangelizaci. Podmínkou k tomu, abychom byli věrni Pánovu slovu je zůstávat stále otevřeni tomuto naslouchání a bdít, aby se nikdy nevytratilo kvůli vyčerpání nebo momentálním obtížím. Zároveň ono je tím mečem, kterým se překonávají různé překážky na cestě evangelizace.


Skrze váš každodenní závazek a společenství s dalšími realitami v církvi pomáháte farnímu společenství, aby se stalo rodinou, v níž se objevuje bohatá a mnohotvárná skutečnost církve. (srov. Lumen Gentium 8). Setkávat se po domech a sdílet radosti a očekávání, která jsou přítomna v srdci každého člověka, to je autentická zkušenost evangelizace, která se hodně podobá tomu, co se žilo v prvních dobách církve. Svatý Lukáš to připomíná ve Skutcích apoštolských, když naznačuje, že věřící „ každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ Sk 2,46-47


V buňkách si toužíte přisvojit tento komunitní styl života, schopný přijmout každého bez souzení (srov. Evangelii gaudium 165). Naším soudcem je Pán. Napadnou-li tě tedy slova odsouzení kohokoli druhého, pomlč. Pán nám radí: Nesuďte a nebudete souzeni. Pěstujte vzájemné soužití v jednoduchosti se všemi lidmi a přijměte každého. Proč přijmout každého? Abychom nabídli druhým zkušenost Boží přítomnosti a bratrské lásky. Evangelizace velmi silně vyžaduje zkušenost přijetí, blízkosti, protože to je první znamení lásky, o které jsme zváni svědčit, protože jsme ve svém životě potkali Krista.
Povzbuzuji vás, aby Eucharistie byla srdcem vašeho evangelizačního poslání, aby každá buňka byla eucharistickým společenstvím, kde „lámání chleba“ představuje rozpoznání skutečné přítomnosti Ježíše Krista mezi námi. Vždy zde naleznete sílu k tomu, abyste mohli nabízet krásu víry, protože v Eucharistii zakoušíme lásku bez hranic a dáváme konkrétní znamení, že církev je „otcovský dům“, kde je místo pro každého i s jeho obtížným životem (Evangelii gaudium 47). Vydávejte toto svědectví: církev je otcovský dům. Je zde místo pro všechny. V evangeliu Ježíš říká: Zavolejte dobré i špatné bez rozdílu.
Vaše stanovy byly schváleny v neděli Božího Milosrdenství. Stále tedy dosvědčujte Boží Otcovskou něhu a jeho blízkost každému, zejména tomu, kdo je nejslabší a sám. Ať k vám obrátí své milosrdné oči Matka Boží a provází vás moje požehnání. A prosím vás nezapomeňte se za mne modlit! Děkuji.
Nyní se společně pomodleme k Panně Marii, Matce Boží, něžné Panně, aby nám pomáhala kráčet dál v tomto svědectví.  

Promluva Dona Pigiho Perini k papeži: 

5. září 2015

Vroucně milovaný Svatý Otče!

Toto setkání s Vaší Svatostí je prvním světovým setkáním Farních evangelizačních buněk, poté, co byly definitivně uznány Papežskou radou pro laiky 12. dubna tohoto roku, v den svátku Božího milosrdenství.
Přicházíme z navzájem tak vzdálených zemí, mnozí mezi námi se neznají a nebyli bychom se vůbec setkali, nebýt jediného motivu, který nás zde shromáždil a to je setkání s Vámi, Svatý Otče, s Vámi, který nám hlásáte Ježíše a zvete nás, abychom se stali učedníky - misionáři a který nám můžete s autoritou vytyčit další cestu.

Již jsme pochopili Vaše poselství, když jste se obrátil k zasvěceným slovy: „Misionářská dimenze nemůže být zanedbána, aniž by nezanechala prázdno, které narušuje charisma. Misie není prozelytizmus ani pouhá strategie, misie patří ke gramatice víry, je to něco nevyhnutné pro toho, kdo naslouchá Duchu Svatému, který šeptá „Přijď“ a „Jdi“. Kdo následuje Krista, nemůže se nestát misionářem. Ví, že Ježíš kráčí po jeho boku, mluví s ním, dýchá s ním. Cítí živého Ježíše spojeného se sebou v srdci misionářského závazku (srov. EG 266).
Pohnutka, která nás vede k ohlašování Ježíše je objevení nového a úžasného vztahu, který nám razí cestu ke skutečné vášni pro Ježíše. Ano! Milovat Ježíše v totálním vztahu, který přesahuje výrazy té nejněžnější lásky: kráčet s ním, mluvit s ním, dýchat s ním, hle, to je skutečná iniciace do pravé a definitivní lásky, která by nás měla provázet celý život.
Ale láska k Ježíši musí jít ruku v ruce s láskou k bližnímu. Proto jsme se zasvětili evangelizaci svého OIKOS. Pod OIKOS rozumíme bratry a sestry, které potkáváme denně: rodiče, přátele, známé, kolegy v práci nebo ve škole, lidé, s kterými trávíme volný čas. Mnozí z nich ztratili nebo nepoznali vztah s Bohem, mnozí žijí, jakoby Bůh neexistoval a ani nezakouší potřebu Boha. Farní evangelizační buňky se chtějí obrátit k těmto lidem, aby vzbudily dynamiku přitažlivosti, ne prozelytizmu, aby mohly vést lidi k osobnímu setkání s Ním, jediným Spasitelem, věrným a milosrdným Přítelem.
Chceme tímto způsobem uskutečňovat „Církev vycházející ze sebe“.
Ve skutečnosti kolem 70% členů buněk jsou křesťané, kteří se obrátili, zanechali života bez Boží lásky, aby se stali hlasateli Ježíše Krista, jediného Spasitele. Mnozí ze zde přítomných jsou v této situaci.
Nejútěšnější fakt, kterého jsme byli a kterého jsme svědky, je rozšíření a růst buněk a těch, kteří se skrze tuto pastorační zkušenost postupně obracejí k Ježíšově lásce. Po nadšených začátcích přišly také obtíže a znechucení, ale:

to nám zabránilo padnout do ďáblových osidel.


Nyní Vás Svatý Otče prosíme, abyste nám, kteří žízníme po živé vodě, otevřel kohoutky milosti: raďte nám, napomínejte nás, modlete se za nás a především nás milujte i nadále velkou Ježíšovou láskou, kterou cítíme vibrovat ve Vašem otcovském srdci: z naší strany se budeme snažit naslouchat otevřeným srdcem Vašim slovům, přisvojíme si je jako vzácný dar, za nějž odpovídáme Bohu. Kéž Vás naše ubohá, ale vytrvalá modlitba podpírá a posiluje.