farní evangelizační buňky
web systému farních evangelizačních buněk v ČR

Co jsou evangelizační buňky? přehrát video
"Hlásat evangelium je milostí a vlastním povoláním církve. Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium."
citace z Evangelii Nuntiandi

Další etapy uvedení Farních evangelizačních buněk do života farnosti

Studium encykliky Evangeliu nuntiandi : vytvořit skupinu farníků (osobně oslovit lidi ze své farnosti, kteří mají zájem), která se jednou týdně schází a studuje postupně encykliku Evangelium nuntiandi. V této encyklice klade Pavel VI. 40 otázek - otevírá dialog, aby pomohl členům církve odpovědět na její základní poslání: „Církev existuje, aby evangelizovala.“ Při studiu encykliky může čtenář nejdřív odpovědět na otázky, které Pavel VI. klade a objevit tak dimenzi dialogu, která je zásadní pro evangelizační činnost. Tato pedagogika dialogu přítomna v papežském dokumentu, jenž můžeme považovat za jeden z nejdůležitějších textů 20.století, nás vede k úvaze nad evangelizací a k pochopení misie jako něčeho, co se odvíjí v duchu osobního setkání a hlubokého sdílení.

Studium manuálu a formace vedoucích : vytvoření skupiny vedoucích. Kněz vytvoří skupinu pěti až dvanácti lidí, kteří by mohli být eventuelně vedoucí a vytvoří později – tzn. „buňku vedoucích“. Tato skupina (nebo skupiny) spolu s knězem prochází manuál, aby FEB dobře pochopili a integrovali. Kněz požádá vždy jednoho z členů, aby ostatním prezentoval část manuálu, aby je tímto způsobem zacvičoval do služby vyučování. Do této skupiny je dobré osobně pozvat lidi, o které se kněz může opřít, protože oni budou tvořit základní kámen celého díla. Tito se zavazují projít formací bez povinnosti pokračovat v buňkách po formaci. Pokud je to možné, je dobré, aby vyučování měli také laici spolu s knězem, aby se zdůraznilo zásadní místo, jaké mají laici v této metodě. Členové buňky vedoucích též animují práci v malých skupinkách. Na závěr je dobré prožít víkend nebo alespoň den modlitby za vylití Ducha svatého, který je hlavním činitelem evangelizace.

Otevření buněk – poté, co proběhne formace vedoucích, kněz vyjmenuje tzv. provizorní buňky. Tyto mají za cíl umožnit každému, aby zažil, jak setkání buňky vypadá. Kněz jmenuje vedoucího každé buňky. Vedení setkání buňky se může měnit, aby si vícero bratří a sester, kteří k tomu mají předpoklady mohlo vyzkoušet roli vedoucího. Kněz se setkání buňky neúčastní. Každý týden se setkává s vyjmenovanými vedoucími buňky a během setkání, které začíná časem chvály a končí časem přímluvy, se reflektuje zkušenost z provizorních buněk. Kněz bdí nad tím, aby si každý člen jasně uvědomil svůj oikos.

Když si vícero z členů provizorních buněk vyzkoušel roli vedoucího, kněz jmenuje definitivní vedoucí a buňky se otevírají pro nově příchozí. Od té chvíle buňky žijí svůj život setkávání a rozrůstají se skrze nové členy. Když buňka dosáhne počtu 12ti členů, rozděluje se. Každý týden (nebo 14 dnů) se vedoucí schází se svým knězem ke sdílení a reflexi nad životem a potřebami jejich buněk.